Náuka, nauka
Náuka, nauka, y, f. Stran dlouhého á v ná- vz Na- 3.; Naděje. — N., naučení. N. oznamování pravd někomu neznámých a to obyčejně vyslovenými větami. Hš. Vz S. N. Die Lehre, Belehrung, Unterweisung, der Unterricht. Jg. N. o skládání, o skladbě, o starožitnostech, o stavitelství, o větách, o důkazích, o listinách, o nápisech, o vy- chovávání, o slohu, o původu země, o erbích, o hláskách, o zkamenělinách, o periodách, o básnictví. Nz. N. o sedlání, die Beschir- rungslehre. Čsk. O zbraních. Bur. N. o hudbě, o písemnostech, o léčení, o tonech, o zboží, o zdraví, o prodloužení života, o nápěvu. Šm. Dal mu na ucho (náuku). Jg. Bez muky není nauky. Pk.