Nav
Nav, i, f., náva, y, náve, e, f., zastr., loď, das Schiff. Har. — N., hrob, das Grab. Tělo při pohřbu do navi se položilo. Výb. I. Ustlav jiným v navi bydlo, i upadl sám v osidlo. Alex. Výb. I. 1079. — N. značí dle Jir. v strslov. umrlce, strašidlo, starým Čechům byla n. příbytkem duší dobrých. Jak si jej představovali, o tom vz Mus. 1863. 16. Duše zlých přicházely dle Jir. do černé noci. Háj. praví, že Přemysl a Libuša oba odešli do navi a pohrbeni jsou. A V. zmi- ňuje se o Saturnově navi. Také Bdl. vykládá v Mtc. 1876. 72. nav za místo, do kterého duše zemřelých přicházejí. Vz Gl. 175. (Bdl.). Jíti, odebrati se do navi (umříti). V. — O původu vz Mz. str. 398. Cf.: skr. nâvi, der Leichnam (Leib), strsl. ????, der Leichnam, ein Todter. Fk. 584. Cf. unaviti = zahubiti Kat. 2973. Prk.