Navaliti
Navaliti, il, en, ení; navalovati, aufwälzen, anschroten, aufladen, anwälzen. Jg. — co: sukno (stocken), D., Rk., klády. Jg. — co komu: práci (mnoho uložiti). Kom. Čert mi to navalil (nahodil). Mus. Žádné straně ne- navalovati (nenakládati, nestranným býti). V. — co kam: břímě na osla. Ros. Klády na pilu. — co čím k čemu: venhákem špalky na pilu k řezání. Vys. —se komu. Dobře se mu navalilo. Vz Štěstí. C. Navaluje se mi mnoho práce. Kom. Navalovalo se mu — chtělo se mu zvraceti. Mor. Mřk. — se čeho. Navalilo se sněhu, hostí. Jg.