2. Navázati
2. Navázati, -zám n. -ži (zastr. navíži); navazovati, anbinden. V soukenictví niti osnovy nové k staré osnově přivázati, an- knüpfen. Nvk. — co komu. Navaž mi tu tkanici, provaz. Jg. Co ti matka navázala (k svátku dala)? Us. Hý. — co, čeho komu kam. Navázala si tkanic na hlavu. Us. N. na sebe. Kom. N. dříví do otýpek. Byl. Navázav naň těžké břímě, zahnati pryč kázal. Pass. 550. — se čeho, s čím: dřiví, s dřívím. Co jsem se nažala, snopů navázala. Er. P. 329.