Navážiti
Navážiti, važ, il, žen, ení; navažovati = váhou odměřiti, abwägen; nabrati, einschöp- fen; nabyti, gewinnen; nahnouti, neigen. — co: dčbán, sklenici, konvici někomu n. Ros. Navážil (nahnul) to dřevo, až padlo. Jg. Když člověk pýchu naváže, pohynuje. GR. — čeho. Rezník mu už masa navážil. Ros. Navážila bych jim studené vodičky. Er. P. 110. — čeho kam proč, od koho. N. vody do lázně, na zalévání, pro všelijaké potřeby. Ros. Lásky od někoho n. (nabyti). Ros. — čeho, co odkud čím: vody ze studny bidlem, vahou. Vody z cisterny. Br. Nava- zovati ze studnice rozum. Pass. — se čeho, se s čím = mnoho, dlouho vážiti. Kom. — se. Prkno se navážilo a já spadl. —sekám (nač, k čemu). Hlas jakoby se na každou notu jen navažoval (nevyrážeje jí řádně). Blah. mus. Zeď (vůz) k pádu se navážila (nahnula). Prkno k jedné straně se navážilo. Rk. Nemoc k horšímu se navažuje. Lk. Všecky věci k horšímu se navážily. Jel.