Navoditi
Navoditi, il, zen, zení; navozovati = mnoho voditi, viel zuführen; voditi na místo nějaké, wohin leiten, führen; navésti, naváděti, an- leiten, verleiten, anführen. — co, koho: své šiky n. Ráj. — čeho. Ten tam těch chlapců navodil. Us. — koho na co: na cestu. Kom. Nás na to navozuje (navádí). Kram. — koho k čemu: ženy k dobrému. Br. — se koho, se s kým. Dosti se ho, s ním navodila. Jg. — se koho za co. Ta se ho za nos navodila (za blázna ho měla). — aby. Man- želka ho navozovala, aby Bohu zlořečil. Štelc. Navozoval vojáky, aby je trápili. Vrat.