Bouřiti
Bouřiti. Mkl. Etym. 24. — koho. Protož ptáčka napomíná, aby pokoje nebouřil. V. — kde. Duch v něm bouřil. Vrch. B-lo se v něm srdce, žluč. Sá. B-lo to v něm. Šbr. V hlavě to bouří. Hrts. Židé se b-li v Je- rusalemě. Har. I. 147. — kudy kdy. Tisíc ozvěn bouří lahodně po stráních vlahou nocí. Kká. K sl. j. 58. — oč. O tu se mnoho b-li v Praze. Let. 19. — proti čemu. Všecky proti bratřím b-li a pozdvihovali. Čr. — jak. Hluk bouřil stále. Vrch. Moře z dna se bouří. Nrd. — se. Kráva, jalovice se nám bouří (běhá se, chce k býku), povedeme ji k býku. Us u Kr. Hrad. Hrš.