Nazvati
Nazvati, nazovu, nazůveš a nazvu, nazveš, nazov a nazvi, zval, án, ání; nazývati. Na- zývati od zovu, z?v; ? stupňovalo se v ý ; tedy chybně: nazívati; vz toto. Cf. Prk. v Km. 1876. str. 454. Jinak odůvodňuje se nazývati zbytečně obdobou slov: dmu — na- dýmati, dráti — sedýrati, stláti — ustýlati; ale touž obdobou jesti také: bráti — vy- bírati, štváti — poštívati, stláti — ustílati, (posílati) a posýlati, pročež píší také na- zívati, kteréž potom ani okem nerozeznává se od ,nazívati se' (ústy), odvozeného od „zíti, zeju." Poněvadž však širokost' hlásky slova toho patrna jest v kořeni z?v, sluší tedy proto zachovati ý. Mk. — N., jmenovati, nennen, benennen; — se, heissen, sich nennen, einen Namen führen. Jg. Všichni nazývají (= vzý- vají jméno tvé. ZN. — co, se, koho čím, kým. Bázeň boží počátkem moudrosti se nazývá. Kom. Did. 141. N. sě ciesařem. Výb. I. 535. N. dceru Kateřinú. Kat. 7. N. koho pánem, Br., hřích šlechetností. Št. 228. Klá- šter jménem sv. Anny n. Har. I. 155. Bůh nazval světlo dnem. Bibl. Toho nešlechetným nazovou. Br. Nazval ho jménem Jan, nazval ho Janem. Ros. Nazval ho oslem (nadal mu oslů). Ros. Jménem vlastním n. V. Nazovu lid lidem svým. Br. Ježíšem nazůveš. Br. Sara ho pánem nazývala. Štele. Nazval město jménem koně. Jel. Nazval to dary. Kom. K čemu ty se nazýváš králem ? Flav. Jak se svědek jménem nazývá? Řd. Takové nazývá Kristus blaženými. Št. — odkud. Z toho jméno města nazváno bude. Háj. — co, koho za co. Je za nepoctivé nazvala. Schön. Na- zvali mne za zloděje. Svěd. Zdali to nazý- vati budeš za dar vzácný pánu? Chč. P. 153. b. — koho (gt). Všech svatých nazývajíc (vzývajíc). Leg. — si čeho : Nazval si hostí. Háj., Mudr. 499. — se koho. Nazval se ho dlouho, než přišel. — S dvěma akkus., vz Akkusativ. — Kdy se klade nominativ? Vz Jmenovati se.