2. Nebo
2. Nebo. Cf. Ž. wit. 233. A druhdy zlú řeč vypustí, ješto hněvem vonie neb v oči neb kromě očí. Št. Kn. š. 41. Nebo orla přinesu na svém ščítě neb i kotel ztratím. Výb. II. 40. Neboť té dievky dobudu nebo života zbudu. Dal. Slýchal-li neb ta slova neb ty divy. LAp. — Pozn. V prostomluvě n. obmezuje někdy výrok učiněný. Rekne-li někdo ku př.: To je tu dnes lidí! dí na to druhý: To je nebo lidí t. j. vždyť jich není tak mnoho. BPr.