Nébrž, nýbrž
Nébrž, nýbrž, conj. O původu jeho vz Zk. Skl. 552., Gb. Hl. 229., Arch. für slav. Philologie II. 669. (Prk.) a v Listech filolog. 1877. str. 291. Klade se: 1. Když druhou myšlénku mocněji vytýkáme, něm. sondern vielmehr, lat. sed potius. Jméno tvé nebude zahlazeno, nýbrž v paměti zůstane, dokad toho světa stane. Lom. Ten člověk moudrým není, nýbrž ani žádného pochopu k mou- drosti nemá. — 2. Jest moci opravující, něm. nein vielmehr, ja sogar, lat. immo potius, quin potius. A já budu lékařem tvým, nýbrž já budu životem. Kom. Ale dí někdo: Což tehdy není potřebí trestání? Nýbrž jest, ale to čisté a s rozumem. Vz více v Žk. Skl. 552. Vz Nýbrž.