Něco
Něco (zastr. nětco), gt. něčeho atd., vz Co. Lokal v obec. mluvě v Čech.: v něčom, m.: v něčem. V nom. a akkus. pojí se něco s genitivem: něco peněz; v ostatních pádech shoduje se se slovem, k němuž náleží: ně- čeho dobrého, něčemu dobrému atd. Něco (někdo, některý, nějaký, některaký, něčí, ně- kolik, několiký, několikerý) kladou se, když na mysli máme věci, vlastnosti, množství a způsoby, které za skutečné pokládáme, irgend etwas, etwas. O něco příliš hlavu lámati. Něčeho někomu dovoliti. Něčemu dobře rozuměti. Na něčem se hojiti. D. O něčem pochybovati. Svatopluk... málo něco lidu, aby vsi jeho bránili, vyslal. Háj. Něčím vládnouti. D. Bylo tam něco peněz. Rád by něco svalil. Prov., Jg. Něco za něco, nic za nic. Č. Něco málo kýchavky. Byl. Potom se něco povadili. Svěd. Také slovem ,?ě??' částky vypočítáváme. Něco pověděl, něco zamlčel. Pod tím stavením jest dvůr a místo prázdné, něco klenuté a něco trámy pode- přené. Har. Něco dříví v řece se zastavilo. Har. II. 126. Mstiboj... na Moravany se obořil a něco jich málo zbíti dopustil, větší díl zjímati rozkázal. Háj. 887. Něco od ryb v moři zabíjí. Ler. — Něco a nic nekladou se u časoslov přechodných záporných do genitivu ve Zlínsku na Mor. (také v Čech. ne), ač tam tato slovesa jinak genitiv řídí. Brt. Mtc. 1878. — Toho dne nikomu něco (šp. m.: nic) dobrého jsem neučinil. Vz Brs. 111., Ne, 6. a Ht. Brus. 268. — Předcházi-li: aby, kdo, kdyby, jestli, pakli, klade se místo bezdůrazného něco také co: Kdyby co věděl, řekl by to. Jg. Vz Co, 5). — Je-li lokal zájmena ,něco´ řízen předložkou v, kladla se tato také za ně- nebo před a za ně-: I tento žaluje, a jsa snad ně v čem vinen. Ně v čem lepší. Št.Vz Nic a Jir. Nákr. § 386. — N., krátký čas, kurze Zeit. Pobyvše tu spolu něco. Kom. — ,Něco´ se opisuje: Dáti co, to (= byť ne mnoho, přece něco). Vyděláš si co, to. Ve Zlínsku na Mor. Brt.