Boží, božský
Boží, božský, Gottes-, göttlich. B. tělo (svátosť oltářní), pole (hřbitov), muka (Mar- tersaeule), hod, hrob, soud (ordalie), narozeni (vánoce), dárek (člověk hloupý; Tys také boží dárek!), dům (kostel), správa (zpověď), služba n. služby, posel (hrom), milosti (jisté jídlo), peníz (litkup), bič (psotník), ruka (mrtvice), vůle (veliký vřed), slovo (písma svatá), vstoupení, dar (chléb), milosť, pomoc, řízení, milosrdenství, dopuštění. Půjde to snad přece s Boží pomoci. Dejtež, co jest císařovo, císaři a co jest božího, Bohu. (Vz Genitiv partitivní; Co, 6.; Spodobení). Na den Božího křtění, jenž slove hod svíček. T??. 149. B. vstoupení (Himmelfahrt), vzkří- šení. Gl. Každý Boží den. Křičí až B. dopu- štění. Rk. Celý Boží den se vadí. Ml. Je živ o Božím. Těžko nám o Božím býti. Už mu jíti pod Boží muka = žebrati. (Stran těchto přísloví vz také: Žebrota). Č. S boži milostí, pomocí. V. Bude-li vůle boží. Z milosti boži král český. Us. Všecko jde podlé božího řízení. Děj se vůle boží. Us. Naše je myšlení, ale B. působení; Když je nouze největší, bývá pomoc boži nejbližší; Pozdě melou B. kola. Vz ještě: Bůh, Božský.