-ama
-ama (-ma). V obecné mluvě koncovka instr. pl. bez rozdílu rodu: vodama, potokama, dětma, mužma, čtyrma, koňma vranýma. Mk. Ale v jižních Čechách užívá se jí jen při jménech žen. rodu: Byl mezi vlky, vojáky; má psaní za ňadry; jenom: kněžma, koňma, Kts. Na Mor.: před svátky, za humny, za za potoky, za Malenovici, před Vyzovici. Brt. Vz -ema, -ami.