Němý
Němý; něm, a, o, stumm. N., mluviti ne- mohoucí, vz Němota. Potkal se s němým Bláhou. N. nic nezjedná. Jg., Lb. Němému vlastní strýc nerozumí. Jg., Lb. Vz Hloupý. Dal jsem ti syna svého, an mluvil a již něm jest. GR. Němý hluchému pošeptal, aby bez- nohý utíkal (= špatně si plán navlekl. Vz Nejapný). Jg., Č. Němý jako ryba. Vz Mlčení. Č. Němé zvíře, němá tvář = nerozumné zvíře. Jg., Št. N. pes (pronásledující zvěř nehraje). Šp. S němým podivením hleděl naň šp. m. mlčky obdivuje se hleděl naň. Km. — od čeho: němý od narození. — proti komu. Máš býti němo (štěstí) proti oběma stranama. Tkadl. II. 61. — na čem. Jakoby byla na smysle něma (dual). St. skl. — čím: studem jsem něm. St. skl. V. 91. — Němá souhláska (c. muta): g, k, b, p, d, ď, t, ť. Ht. Vz Hláska (I. 424. b.). — Němým ' býti = mlčeti. V. Němé znamení (heslo). V. Žalostivo sedie, s němým lesem mlčie. Rkk. Němá mračna nad zemí visela. Hlas. Němá vzteklosť (psův). Tysot.