1. Neroditi
1. Neroditi (zastr.), il, ění, vždy záporně — nechtěti, nicht wollen. — o čem. Dobrý svój jazyk plodí (množí), nevěrný o svém nerodí (nedbá). Dal. 116. —s inft. Neroďte spěti v pahubu! Rkk. 53. Žejs ho slyšeti nerodil. Alx. Nerodi báti se. Ev. Neroď se báti nižádný. Chč. 613. Neroď činiti toho. Výb. II. 35. Neroď toho mluviti. Výb. II. 9. (Pass.). I nerodi za muž jíti. Kat. 140. — Kat. 1178., 2715., Dal. 115., Hus. Výb. II. 196. Neroď ženě v tom věřiti. D. — Martim., St. skl.