1. Neroditi
1. Neroditi = nechtíti. Cf. Sv. ruk. Al. 292.. SR. 328., 522., S. 19., 44. a j., Jir. Mor. 47., Mkl. Etym. 279. — čemu. Mej smrti do toho času neroď, až bych se po- lepšil. Pravn. 2657. Offěře nerodil jsi, no- luisti. Ž. wit. 39. 7. — o čem. Bielý chléb jedieše a o rženém nerodieše. Mst. — s inft. Já mnoho mít n-dim. Nár. bibl. V. 113. I zamútil sě jest i nerodieše vníti. Výb. I. 1064. Neroď činiti toho, aby. . .; Neroď se rozpakovati; Nerodě k nim slovce Heci; Nerodi jí věřiti. Výb. II. 35., 45., 832., 907. Neroďte býti živi, záviděti. Kar. 5., 8. Ne- roď se báti, se mútiti. BO. Přemysl n-dě s nimi jíti. Dal. 18. N-dil jest píti. Koř. Mark. 15. 23. Neroď sě jej krýti. Kat. 761. Neroď plakati. Pass. Kdyby v rukojemství státi n-dil. Arch. VII. 621. (Ježíš) nerodí píti. Drk. 166. b. N-te déle spáti; Na Buoh pomnieti n-díš. Hr. ruk. 231., 417. Neroď píti z konve této. Kšch. 25. Jezus tu ne- rodí nic mluviti; Neroď meškati. Sv. ruk 176., 37. (185.). Neroď viece hřešiti. Št. Kn. š. 234. N-te věřiti, světa milovati, přisahati všetečně, ustúpiti, to činiti. Hus I. 19., 68., 98., 170., 453. N-te býti jako kóň a mezk. Ž. wit. 31. 9. Neroď náviděti, noli aemulari; Nerodila sě utěšiti duše má. Ž. wit. 36. 1., 76. 3. — Cf. Mkl. S. 867.