Nerozpačiti se
Nerozpačiti se, nicht Anstand nehmen, nicht unschlüssig sein. — od koho = od- děliti se. Ot Boha sě nerozpačijíce. Hr. ruk. 57. v. 803. By věčně ničím sebe n-li od tebe (od Boha). — na čem. Úfám na tvé milosrdenstvie, na němž si nikto rozpáčiti nemá; Na nichžto sě n-čil nikdy. Pravn. 1512., 1529.