Nésti
Nésti. O časování cf. Bž. 25., 44, 34., 178., List fil. 1883. 119., u Opavy Brt. D. 136., Mkl. Etym. 213., Aind. naś, naśáti er- reichen, lit. nešti, gr. vsx (é-viya-elv). Mkl. aL. 262. — co, koho. Listina nese datum 23. října 1330. Bor. Léta nesla jména obou vladařů, jako v Athenách jméno prvního archonta. J. Lpř. Už Matěje nese prudká voda. Kyt. 1876. 25. Zločin nesl kletbu. Vrch. Strom nese semeno. Sl. les. Kráva nese tele. Us. Sn. Už ho nesou (umřel)! Tkč. Sloupy nesou klenbu; Sloupy nesou kolmý tlak vrchních stěn. Us. Pdl. Aby bitý nebitého nesl (aby vinný s nevinným trpěl). Bart. 86. Činiti to, což povolání jednoho každého nese Pož. 61. Kak devět řádóv lidských nesú podobenstvie devíti kóróv andělských; Aby mohli nésti práci a náklad úřadu svého; N. při, válku. Št. Kn. š. 2., 149., 150., 156. N. meč, puklieř. Alx. — co kde (za čím, pod čím, v čem, nad čím, na čem; kudy proč). N. ryby v síti, ovoce v klíně. Us. Pdl. Poznal bych při tom, jak se lidé všude nosí (jaký kroj). Sá. Sousedé se pod šavličkou nenesou (ne- nosí šavlí). Erb. Nad nimi se nesou orli. Vrch. Smrť za pasem nositi. Sá. Ty řeči nic v sobě nenesou. Wtr. exc. Sněmovní zákon nese to v sobě. Pal. Děj. III. 2. 279. Kotel, kterýž na svém ščítu nesu. Výb. II. 39. Rebeka nesúc vědro na pleci. BO. Nes je v svém lóně. BO. Nosil Krista na pleci přes vodu a skrze vieru v srdci. Pass. mus. 358. — kam (odkud jak zač). Naše snaha k tomu se nese, aby . . . Dch. Po něm (Bohu) láskou nejvroucnější toužím a k němu se nesu. MH. 3. Mysl jeho k vyšším ideám se nese. Tf. Po nichž duch se v stálé poobnově jako motýl s květů na květy, se světů se nese na světy. Čch. Bs. 62. S jeviště k obecenstvu n. se má řeč čistá. Osv. I. 155. N. nápoj k ústům. Kká., Vrch. Jeho náklonnosť k tomu se nese. Us. Ne- súci k hrobu drahé masti v rukú obú Hr. ruk. 79. Za pražské arcibiskupství do Říma veliké penieze vždy nosíme; Onoho v radosť angelé k Bohu a tohoto ďáblé v muku věčnú nesli sú. Hus I. 411., 243. — co komu. Voľakoho nám pan Boh nesie (ně- kdo k nám jde). Slov. Dbš. Sl. pov. VI. 361. Chválu Bohu nesou louky travnaté. Kam. — proč. Úsilí neslo se za tím účelem. Hol. Nad odkladem tímto žádné nelibosti n. neračte. Žer. Záp. II. 165. I smrť proň nesli; Často pro mě neseš tu práci; Často si velikú práci a náklad nesl mým kázáním; Hrdosti před se n.; Utrpenie nesl pro ny i ku potupné smrti. Št. Kn. š. 12., 18., 49., 186. — co s kým. N. válku s někým. Št. Kn. š. 167. -- co zač, se za čím. Všech tělesných věcí sobě za nic nenesa. Výb. I. 319. Neseš se posud za starou svou za- milovanou hvězdou. Šml. I. 10. — se. Jano, už sa nesem (už jdu). Slov. Obky. I. 25. — jak. Srdce se k tomu s chloubou nese; Věc divně se nese; Krajina se odtud hezky nese. Dch. Zvonu hlas větrem se v jeho sluch nese; Cos šeptem se od ucha k uchu neslo; Hruď se nesla pyšnou vlnou. Vrch. Anděl s uebe ručím nesen letem. Hdk. Tuto hebrejským slohem povídání se nese; Ve- škery odpovědi Janovy propověděným způ- sobem se nesou. Sš. L. 7., 52. N. něco jako svátosť, jako svěcenou vodu (opatrně). Us. Rgl. Nesl si jej v silnosti tvej ku přie- bytku svatému tvému. Anth. I. 3. vd. 7. — odkud. Vz N. jak. Své žití v daň mu z končin dálných nesa. Kká. K sl. j. 218. Z lesů se nesla pára. Vrch. Žižka! neslo se od jedněch úst k druhým, Osv. I. 263. —- več. Něco v oběť nésti. Kyt, 1876. 80 V dar ti perle neseta. Hdk. — kudy. Voda nesie vľnky kol kamenia. Kyt. 1876. 24. Přes ně (města) v kraj daleký nesl se mrtvý zrak. Mcha. — čím. Tys hybadlem, jímž mysl výš se nese. Kyt 1876. 49. Tělem se nese na matku, ale tváří na otce (po- dobá se). Brt. S. 168. — si nač. Voni sobě na parádo nenesó. Mor. Sš.