Brána
Brána, od bránění. Vz S. N., Mkl. Etym. 18. B-ny městské. Vz Tk. I. 603. B. čestné, vítězné atd. u Římanů. Vz Vlšk. 488. Brány a věže v hradech. Vz Sdl. Hrd. I. 233. B. hlavní, vedlejší (kleine Pforte), zevnější, das Aussenthor, do pevnosti, Festungsthor, Čsk., slavnostní. Us. Brány věčné! du lieber Himmel! Dch. Jíti za bránu, vors Thor. Dch. Otvoři mu bránu přes Vltavu. Rkk. 31. Široká jest brána do pekla. Bž. Chytni za provázek, spadne ti řeťázek, tak se ta bránečka otvíra. Sš. P. 310. — B. moře, vz Moře. — B., ves v již. Čech. 1379. Reg. Rožm. č. 75.