Netáhnouti
Netáhnouti = sotva, neváhati, nedlíti. Vz Bž. 217., Sv. ruk. NM. 408. A netaže těch slov dokonati a v tu dobu pojide Re- beka. BO. Netaže Ježíš slova skonati (sotva skonal). Hr. ruk. 231. Ona to řieci netaže. Ib. L. 88. Netáhneš ot něho jeti. Ib. SK. 51. Netáhla toho dořieci, už hlas s nebe přišel. Výb. I. 299., 302. Netieže had k síle přijíti. Ezp. 589. A netaže přijíti k bratři své, ihned jej obnažichu; A netaže Isák těch slov dokonati, až přijide Esau. BO. A netieže on mluvenie přestati, až tě uká- zachu synové královi. Bj. Netáhl by kto hnúti okem, tak sé náhlým snidú skokem. Alx. B. Netáhneš ot něho jeti, až mrcha počne klěcěti. Sat., Hrad. 132. a. Netáhne den býti, až král zvie náš příjezd. Troj. — Pozn. Od druhé polovice 14. věku počala tato vazba mizeti. Vz více v Jir. Nkr. 86., List. fil. 1883. 274., Brt. S. 3. vd. 140.