1. Nic
1. Nic (zastr. nico, niče) m. ničs, pro- středně z ničse, ničso, ničeso: jest to tedy vlastně gt., nom. byl niče, který v ,nič´ ve slovenčině posud žije. Ht. Skupeniny 53. Skloňuje se jako co': nic, ničeho, ničemu, nic, nic, v ničem (v obec. mluvě: v ničom), ničím. Na mor. Zlínsku genitiv ,ničeho' není znám, proto tam u přechodných sloves zá- porných nic do akkusativu se klade; jinak tam tato slovesa pojí se s genitivem. Brt. Ale místy v okolní tamější krajině ničeho užívají, nebo se říká: onemocněl z ničeho; to se mně stalo samo od sebe, z ničeho; ale zájmena zůstávají i tam u záporných časoslov v akkusativě. Mřk. Abych se ničehéhož (zastr. m. ničeho) nebál. Ler. Žádného odporu proti tomu ničemémuž (zastr.) nečinil. 1556. Břez. 96. Zb. Ničehéhož, Br., ničemému. Reš. Vz Jg. Slov. Nechtěl jim pokutně k ničemémuž odpoviedati. M. J. z Pr. 11. Nic (nicota): prosté, vztažné. Nz. — Slova: ,nic´ často chybně užíváme, ku př. To nedělá nic, lépe: O to nic není. Jg. Mně nic tobě nic, doslovný překlad z něm- činy : Mir nichts, dir nichts. Šb. Někdy: ,To není na nic,' je-li smysl: To je na nic. Někdy špatně místo: ne. Nic sobě jich pod- maniti nemohli (m. nikoli, nijak); nic zna- menitý (m. : neznamenitý). Jg. — N. = žádná věc, nichts. Nic darmo. V. Zhola nic, ne zhola nic. V. N. naprosto. Kom. Na sněmích také města jako odstrčena byla od třetího hlasu ... a za nic jich neměli, chtíce třetí hlas měst zahladiti. Let. Tu tobě ničehož nic ne- minúti. Žk. 317. Všecko uměnie jako málo nic nepočíťáše. GR. Za nic mám všecko jako lajno. ZN. Střiebro za nic nejrnějiechu. BO. Ovoce k ničemuž hodné. BO. O ty zlý a k ničemuž muži. BN. On nic neví. Ničeho neztratil. Ničemu nerozumí. Ros. Ovšem nic. V. Ani za vlas n.; prach nic: nic nicoucí. D. Bůh vše stvořil z ničeho. Kom. Z ničeho není nic. D. Z ničeho nic, wegen nichts und wieder nichts; nebylo z toho nic, die Sache ist zu Wasser geworden. Dch. Jest to jako nic. Dch. Tam nedostane z místa nic = pranic. Brt. Ničeho v ohavnosti nemáš. Ht. Sl. 218. Ničemu nevěří. D. To jest jim ničím. Sych. Nebudete se mne tázati o ničemž. Br. Po jednou pic, po druhé nic. Prov., Jg., č., Lb. Vz Marnotratný. Na raz hic, na druhý raz nic. Mt. S. Něco za něco, nic za nic. C. Kde n., tu nic. Us. na Mor., v Čech. Brt. Nic to (O to nic, o to by nebylo, enom dyby. Uží- vají odpovídajíce, přechází-li se k námitce); Ale on pořád kdesi cosi nikde nic (= po- vídal všelico, ale nepověděl nic, vymlouval se). Na mor. Zlínsku. Brt. Z ničeho nebude nic. Č. Stran přísloví vz ještě : Houba, Chlípe, Chlup, Chmýrek, Mák, Nehet, Oko, Palec, Pírko, Prach, Vlas, Zblo. — Nic v nom. nebo v akkus. položeno jsouc s genitivem se pojí. Nic temnosti. Ď. Nic mi není tak divného. Brt. Ten člověk není nic dobrého. Us. U Boha nic není nemožného. Sš. Ev. Mat. 3. Nic mi není tak divného jako . . . Us. Nic ti v tom jiného nenie. Anth. I. Alx. 49. Nic neostalo ve mně síly. BO. Nemám svého zhola nic. Ht. Sl. 210. Nic toho ne- učinil, co slíbil. V. Nic mu není tak milého, jako ty. V. Jeho nic nebylo než ústa. Kom. Nic cizieho nepožívati. Výb. I. 835. Nic není pod sluncem nového. BO. Eccl. 1. K ničemu dobrému sobě neposlouží. Br. Vz Nic s předložkami. — Pozn. 1. Poněvadž se ,nic' v češtině pravidelně s genitivem adjek- tiva pojí, tedy jest prý špatna tato vazba: V životě smrtelníků nic není ustavičné (m. ustavičného), nic stálé (m. nic stálého). Není nic sladší (m. sladšího) nad lásku rodičův. Vz o tom více v I. díle slovníku, str. 139. b. 6. — Pozn. 2. Tento genitiv adjektiva vý- rokového, táhnoucího se k podmětu ,nic', můžeme za attrakci pokládati. Vz Spodobení. Brt. Vz také přívlastek. — S predložkami: k.
K ničemu způsobili nejsou. V. On k ničemu
není, se nehodí. V. K ničemu jinému tato
práva nevedou, než aby každý ctně živ byl.
Pr. měst. To je člověk budiž k ničemu (ne-
motora, líný).'Na Mor. a v Čech. Brt., Lb. —