Nic
Nic (m.), nice (f.), nice (n.) = pronus, adj., vyskytuje se rádo ve tvaru jmenném. Otec pade nycz před ním. Otc. 240. a. Ten na zemi nycz sě položi. Ib. Poznavši to páde nicě věhlasnosť. Sv. ruk. Al. 1096. (Anna) plačiuci páde nyczie. LMar. 37. (Troja) leží nycze. AlxV. 780. I pade nic na zemi a vece. Ote. B. 23. a., Ta dva muže zrádná ležatá nyczie. AlxBM. 1. 36. Oné- méchu i padú inhed nyczy. Otc. 125. b. I padechu inhed nici. OtcB. 23. a. Odchyl- kou tvar složený. Padl sem nyczy na zemi, corrni. Pror. Dan. 8. 17. Aby padl nyczy, ut prosternat se. Ib. 3. 10. Pán se pokloní niczi k zemi. Mand. 32. a. Josef pokloni sě nyczy na zemi, adoravit pronus. Ol. Gen. 48. 12. (List. fil. 1886. 412.). Na milosť své učenice, jenž již pro tě hořem nicě. Hr. ruk. 125. To jsú svodníci, svodnice, jež čert vnese v peklo nicě. Hr. ruk. 293. (Zde je nice akkus. pl. závislý na vnese). Prví jsou čarodějníci, ti chodí svú věrú nyczy (nici). Hr. ruk. 267. (nici nom. pl. i. e. čaroděj- níci). Cf. List. fil. 1884. 426. Niczí, proni. 1424. Věhlasnosť páde nicě před Bohem. Sv. ruk. 41. Padše nici na kamenie poklo- nichu sě. Bj.