NiciNici, pronus. Mkl. Etym. 215. Musa slo- vanská ležící nici u podnože bohatých svých sester
. Šf. III. 193. Dá mu (Ježíšovi) rukú po líci, až bez mál nepade nici
. Bož. umuč
. v. 138. Cf. Nic (dod.). — V
bot. cernuus, überbogen,
překloněný, koncem dolů se- hnutý, zvl. stopka květní se květem. N. slunečnice obecná, bodlák nicí. Vz Rst. 449., Čl. Kv. XXIII.