1. Niče
1. Niče (ni-če) = nic, zastr., nichts. Slo- žený tvar niče (ničeso, nič'so, ničs) skloňuje se jako prosté ce. Vz Kt. 51. N. vázáno jsouc lokalem s předložkou v, klade tuto po ni aneb ji před oběma členy opakuje: Neb si mne ni v čěm nevinil. Dal. V ni v čěmž nejsú podobny k našim penězóm. Pass. Cf. Ně v čem lepší. Št. (Jir. Nákr. 88.). V strč. má niče v gt. a dat. také tvary dle ,Nový': ničehéhož, ničemému. Bž. Ml. 129. Vz Nic. Netbám já na hanbu niče. St. skl. Sestra bratru to povědě: Juž jáz nejsem ničse tobě, každý jměj péčiu o sobě. Dal. 17. Za niče jmajiu. Ps. ms. — Kat. 70., 137., 241., 790. atd., ZN., BO.