Ničso
Ničso (ni-čso). Ve strčeském ničso zna- menal a cítil se ještě význam vlastní nec quidquam, proto i v pádech předložkových znamenalo se, že pád s předložkou činí po- jem jeden a kladlo se ni před výraz celý; ale časem klesá ničso atd. na význam je- dnoduchý nihil,- klesnutím takovým zapo- míná se, že ni čso je výraz složitý, béře se za slovo nedílné a v pádě předložkovém klade se předložka před spojené nic. Zdá se tedy na pohled, že ve strčeštině slože- nina ničso předložkou se roztrhuje; vlastně pak děje se odchylka v jazyce pozdějším, spřahují se totiž slova dvě ni čso v jedno ničso (ničse, nice, nic), spřeženina béře se za kompositum nedílné a předložka klade se před ně. O nivčem na světě. Št. Ř. 115. b. V nivčem. Pass. 294. a j. V niveč. Šf. Uč. 43. b. — List, fil. 1883. 255. Cf. Nic (za- čát.), Ž. wir. 14. 4., 58. 9., 55. 8., 59. 14.