Nikdo
Nikdo, nemo. Latin, nemo za nejstarší doby vždy pronášeno českým nikto, nikte. Cf. Jir. ve Čtení Učené společnosti 1883. I. l0. (3.). N., gt. nikokého, vz List. filol. 1882. 120., Sv. ruk. K. I. 11., IV. 28.; dat., nikomému, Výb. I. 401 , Sv. ruk. K. I. 4., 12.; akk. nikokého. Výb. I. 422. Ot niko- kého, a nullo. Ž. wit. Athan. 226. a. Nikto jest blažen, zastr. Vz Zápor. V Vodluží jsou sedláci hrdi. Přimísili se chalupník mezi ně a ozve-li se, hned někdo: A co ty si, že chceš mluvit? Di si za humna! Ty nikdo! Hrb. Obr 74.