Nítiti
Nítiti, Mkl. Etym. 67. — abs. Jejíž (hlavy) krása jako oheň nítí. Ezp. 1626. — co, se. Víno nítí lásku. Kls. Zrak se nítí, entbrennt. Čch. Dg. — kde (jak). Mezi vozy opatrně a s pilností ohně n-li a pálili. Výb. II. 174. V ohni něco n. Pl. — se. Den se nítí. Hdk. Zav. — se kudy. Po sekerách se pablesk nítí. Kká. K sl. j. 17. — čím. Oko se nítí údivem. Hdk. — se jak. Slunce v safír hned se nítí, zas rdí se v rubín. Kká. Td. 318. V mořskou zeleň vzduch svou barvu nítí. Kká. Td., K sl. j. 105. Knih spony se nítí (ohněm) do řeřava. Čch. N. pís. — N.= při pečení chleba před pec mezi ústa přípal dáti, aby do peci svítil. Us. Hk.