1. -no
1. -no, přípona jmen podstatných rodu střed.: okno, zrno, sukno, vlákno, humno, rouno n. runo (od ru-routi, jako vell-us od vell-ere), vřeteno (od vert-vrtěti), Ht., D., Jg.; nejistého původu: bahno, lejno, lůno, stehno. Mkl. B. 117. Cf. také Mkí. B. 153. Vz N.