Nominativ
Nominativ. N. v přísudku ve větách výměrných, obsahujících výměr, definici: Pes je ssavec psovitý; ve větách případ- nosti je instrumental: Růže jest květina, ale: růže je královnou květin. Cf. Brt. S. 8., Jir. Nkr. 76. — Nom. místo vok. a akkus. Cf. Jir. Nkr. 76. — O nom. na Mor. vz Brt. D. 178. Nom. za lat. absolutní ablativ : Mnějíee tehdy lid i myslíce všichni v srd- cích svých, otpovědě Jan, existemante autem populo et cogitantibus omnibus in cordibus, respondit Joannes. Ev. olom. Cf. Jir. Nkr. 73. — Str. 180. a. 27. ř. zd. za Kt. polož: Cf. Bž. 81.