Nořiti
Nořiti. Vz Bž. 31., Mkl. Etym. 212., Krok III. 243. — co: slzy = roniti, prolé- vati. Cf. List. fil. IX. 315.—316. Protož kakž hořce nořieše slzy jasnú svú očiú (get. dual.). Kat. v. 2393. Cf. Unořiti (dod.). — co kam. Peruť v blankyt n. Osv. VI. 55. Voják mečem ve mnicha své noří hledy. Hdk. V důl je noří těžká závaha. Čch. Bs. 63. — se kde: v bahně. U Opavy. Klš.— co, se odkud (kde jak). Nad táborem jich mohutný svůj obrys noří ze tmy za- smušilý obr severní. Kká. K sl. j. 64. V tem- ných obrysech n-la se z šera jeho postava. Hrts. Srdce z hloubky své si noří obRaz. Kká. Pohled zpod přílby n. Čch. Bs. 71. N. se z hloubky. Kká. Z temna n-la se po- stava. Vrch.