Nos
Nos, u (dříve gt. -a), nosek, sku, nosec, sce, nosíček, čku, m. Sr. lat. nasus, skr. nas, něm. Nase, lit. nosis. Schl. Popis nosu vz v Schd. II. 347. a S. N. N. zevní a vnitřní. Na nose se rozeznává: kořen, hřbet, špička a obé okřídlí. Za základ nosu slouží dílem kosti, dílem chrupavky. Vz S. N. V nose je blána sopelová (sopel se z krve vylu- čuje). Pž.V nose: chřípě, nozdry, sliz, nerv čichový. Š. a Z. Nos je čidlo čichu. Čichem pak pozorujeme rozličné zápachy. Jhl. N. zploštělý, rozplesklý, ploský, splesknutý, pleskatý, opičí, pulcatý, sedlový ruský, orlí n. orličí, řecký, římský, orientalský (orient- ský), S. N., Jg., klikatý (klikonosek, kliko- nůsek, klikonosý, klikonoska), vyhrnutý, Rk., sražený, Lk., rozštěpený (u psů). Šp. N. ve- liký, dlouhý, malý, ohnutý, křivý, široký, hrubý, hrbovatý. Jg. Nos zvěři: po větrník. Pes má dobré větření, pes větří zvěř. Křídlo nosu. Polyp v nose. Šp. Nosem čicháme a vůni a puch (zápach) rozeznáváme. Pt. Dírky v nose (chřípě), chloupky v nose. V. Krvá- cení nosu. D. Šátek na nos, k utírání nosu. V. Tok krve z nosu. Čern. Vodu do nosu vtáhnouti. D. Nos utříti, vytříti, smrkati, vysmrkati; ozher z nosu vysmrknouti; svíčce nos utříti (žertem). V. Uši a nosy jim (Němcům,! řězáchu. Dal. 116. Něco k nosu dáti; skrze nos mluviti, zpívati (nesrozumitelně); na n. padnouti. Us. N. někomu uříznouti. Rohn. Za nos někoho voditi; za nos blázna voditi (naději darmo dělati). V. Marnými slovy za nos voditi. V. Na nos někomu něco pověsiti (nalhati). Us. S dlouhým nosem odtáhnouti; n. vysoko nositi (pyšným býti). Nt. Na nos někomu něco lepiti, věšeti, pověsiti, auf die Nase binden. Dch. Krčení nosem, das Nasen- rümpfen. Dch. Vem si to pod nos (něco ne- milého; da schmecks). Dch. Leží to před nosem (blízko); za nosem jíti (přímo). D. N. všude strkati (míchati se do věci, do které se nemá). Drzý všetýčka nos strká, več jemu netřeba. Kom. Ke všemu chce n. přistrčiti; všudy musí nos vstrčiti. D. Strkati n., kdež nesluší. V. Musíš všudy svůj n. míti. Us. Nestrkej do všeho nos; Do všeho svůj nos strká. Vz Všetečný. Lb. Sobe pak nosů na píď přidělali. Apol. II. Makavou lež nám pod n. strká. Sych. Nosem ukřiviti a jiným se posmívati. V. Od nosu někomu něco odtrhnouti (vzal mu to před hubou). Č. Hráti komu na nose. Vz Posměch. Č. Někomu pod nos dmýchati, na n-e mu hráti (pyšně se k němu míti). L. Nos. Vos? Utři si nos. Us. Nejde mu to pod nos (pod típek) = nevoní mu to. Vz Nemilý. Č. To mu jde pod nos (voní mu to. Vz Mlsný). Č. Čpí mu do nosu (mrzí ho to). Č. Pod nosem si mlu- viti (mumlati, reptati). Č. Neviděti si pro nos do huby. Vz Tlachal. Č. Chyť se (vem se) za nos. Potáhni se za svůj nos. Ty sám vtip se, za nos chyť se. Vz Narážení. Č. To můj n. dávno očenichal. Vz Znání. Č. Leda co mu o nos zavadí. Moucha mu na nos sedla. Moucha mu přes nos přeletěla. (Pro málo se hněvá, bez příčiny). Nedá si pod nos luskati (frnkati). C, Lb. Vz Nedůtklivý. V nose moudrý lelek. Vezmi se sám za nos. Vz Všetečný. Č. Nevidí dále od nosu. Vz Hloupý. Č. Nevidí ďalej od nosa. Mt. S. Kousni se v nos, v bradu (k hněvivému). Má n. dírkami dolů. A ten má hore nosom dierky (pyšný, popudlivý); Doma nos držať. Mt. S. Utřel mu n. (vz Lstivý); Nemůže nos uťat býti, aby ústa nekrvácela (vz Přítel). Lb. Špičatý nůsek rád podrývá. Pk. Dál ti čert v nos (povídají, když kdo unikl opatrně nebezpečenství hrozícího). Na mor. Zlinsku. Brt. Má tenký n. (snadno čije, znamená). Č. Právo má tenký nos. Mus. Člověk vybrou- šeného nosu. Č. Nos se ti křiví, znáti, že nepravda. I já jsem z nosu nevypadl. Vz Vrána. Chodí, co by mu z nosu kapalo, co by v nos napískal (hněvá se, mrzí se pro ne- hodu). Vz Smutek. č. Má prach v nose (úskočný). Má ten mušky v nose. Bzdi tomu, kdo nosu nemá (= klamej jiného). Č. Hlou- pému pověsiti brejle na nos. Jg. Ten měl nos (ten to čul)! Us. Vz Nástroje k ohledání nosu. — Ptačí nos = zoban, pysk, der Schnabel. Nos kachní. Jel. Neví ještě, kam pěnkava nosem sedá. Jg. Ptáci nos i pazoury křivo- laké mají. Ler. — Slonova trouba nebo nos, chobot, der Rüssel. Jhl. — N. jelení, der Winder; psí, liščí, die Schnauze. D. — On toho co voskového nosu sem tam natahuje. V. — N., co nosu podobno jest. Nos alem- bíku (klobouku) = k němu přidělaná trouba. Vys. N. mechu = měchová trubka, kterou se vzduch do ohně žene, der Schnabel. Vys., V. N. střevíce, der Schnabel. Lom. Nosy u saní = přední čásť saní vzhůru ohnutá, der Schlittenkopf. D. Nos lodí, der Schiffs- schnabel. Orb. p. N. sklenky. Lk. N. čapí slove vidlicovité dřevo, které se dává sta- věcím psům, aby blízko při zemi nehledali. Šp. — Vz Půlostrov.