Nos
Nos. Cf. Šrc. 129., 543., Mkl. Etym. 217., Rk. Sl. N. má kořen (radix), hřbet (dor- sum), hrot (apex), křídla (alae), chřípě (na- res) a uvnitř dutinu (cavitas) přehrádkou (septum) přepaženou, která prochází no- zdrami (choaHae) do hltanu (pharynx). Stff. Enc. paed. I. 269. Cf. Frňák, Rypák, Ňu- rák, Ňufák. N. rudý, vz Slov. zdrav. 262., umělý. Ib. 449. N. rypákovitý, chobotnatý, ethmocephalia. Bolavý nos lojem si mažeme. Us. N. natáhnouti, ein langes Gesicht ma- chen. Dch. Nevím, kto mu to v n. napískal (namluvil). Wtr. exc. A jak n. zvedá (pyšný)! Kká. Td. 213. Nosu prsty nevrtej. 1629. Prstami nos vysákovať neprislucha k jedlu. Glč. II. 346. Utíraje n. netrub na troubu (nedělej dvou věcí najednou). 1629. Wtr. Nakašlati komu v nos (o něho se nesta- rati). Us. Má měkký nos (lže); Jsou si po- dobni, každý má n. mezi očima: Šla ži- dovka podlé lesa, vrazila si trn do nosa. Kšá. Dostal to do nosu (dověděti se toho v čas); Nosí výše n. než hlavu (pyšný). Us. Dbv. Ověsil n. (něco ho mrzí). Rr. Sb. Nepřeje mu nosu mezi očima (je velice zá- vistivý). U Kr. Hrad. Kšť. Co se milá na mne hněváš, že se mnou nic něrozmlouváš? či je ti co ně v nos, či tvá nerozumnosť? Sš. P. 254., Brt. N. p. I. 153. Bude nosem orat (o opilém). Us. Mysli, že ma Slezsko a Rakusy a ene ma pod nosem fusy. VSlz. I. 235. Kdo svůj n. do všeho strká, strčí ho i do hovna. Slez. Tč. N. svrbí, bude laciný sýr. Us. Svrbí-li někoho nos, přibude mu přátel. Mus. Kdo s končitým nosem chodí, blekot jest a sváry plodí; Kdo má krátký n., vztržený, opilec jest a blekot; Ženy s ostrým nosem chovej se; Kdo má tupý n., nerad se hněvá. Výb. I. 958., 960., 961. Po nebi hvězdy chvátá a co pod no- sem, nevidí. Lpř. Cizí vidíš pod lesem a své nevidíš pod nosem. Sbor. uč. Co učinil Bůh přede tváří všech? Nos. Brt. Dva chlévky pod jedním doškem (nos). Km. 1886. 736. — N. = zobák. Každý ptáček svým se nosem živí. Bž. Každý pták tak zpívá, jak mu nos narostl. Bž. exc. N. = čapí zobák. Ezp. 1580. Tvrdým nosem poče hnoj hrýzti (kohút). Ezp. 229. Nosem křídel mu pozdvihuje. Vz Pozdvihnouti co čím. Hus I. 150. — N. zvířat. Cf. Povétrník(dod.). — N. měchu, die Balgdüse, Šp., ve výhni, vz Dyxa. — JV. = ostrožna, ostroh, okřídlí, výběžek do moře, die Landzunge. Sl. les.— Ň. = vynikající špice oblouku v kružbě go- tické. Method VI. 92. N. = sfaerické troj- hrany mezi špičatými ozdobami n. př. v okně v kružbě. Rjšk. exc. — JV. střevíce. A také veliká jest přiekaza u skvrně tak dlúhý n. Št. Kn. š. 170. — N., a, m., os. jm. Arch. VIL 715., Tk. V. 252., Blk. Kfsk. 1015.