Nositi
Nositi, 3. pl. -sí, nos, (v obec. mluvě: noš) nose (íc), il, šen (sen), šení (sení); nosívati, tragen. Vz Nésti. — Co se nosí, drať sa musí. Mt. S. — co, koho: dlouhé vlasy. Us. Jelen krásná parohy nosí. Rkk. 25. Smutek po někom n. Vrat. 160. Vstávej hore vodu; nosit. Zpěv. I. 171., 296. Kde ťa šlak nosí (= kde se touláš) ? Na mor. Zlínsku. Brt. Také v Čech. — co kam (do čeho, nač, k čemu). Obilí do stodoly. Kom. Dříví do lesa, vodu do řeky nosí. Do lesa dříví nevoz a do moře vody nenos. Jg. N. něco na půdu, na prodej, Us., pokrmy na stůl. V. Meč k loupeženi n. Chč. 445. Co mě nosil k mej panence. Er. P. 153. — co, se na kom, na čem. Roucho na sobě. Kom. Braň na sobě n. Rkk. 25. Nosí na obou (dvou i. e. ramenech = člověk úlisný; s oběma stranami sobě protivnými držící). Jg., Č. Na jazyku nosí med, v srdci kryje jed. Jg. N. se na koni = jezditi. Na Slov. — co kde. Co v srdci nosíme, o to se bojíme. Č. Plod v životě n. Lk. Hněv v srdci. V. Něco v srdci n. Er. P. 117. Něco okolo něčeho n. V. Ruce za pasem n. (zaháleti). Č. Oheň za ňadry n. (zlé svědomí). Č. Tajně u sebe nóž nosieše. Dal. 141. Mozek nad kloboukem n. (o pyšném). Č. — co v co: krmě v oběť n. Ml. — se, s čím po čem: n. se s obrazy po domech. Plk. — co s kým: dříví s bratrem, něco s sebou n. D., V. — co za kým, za čím: jídlo za nádenníkem. Us. —koho jak: dítě andělíčkem n. Vz Andělíček. — se po kom. Nosí sa po ňom (nakládá s ním zle). Mt. S. — se s adv.: krásně, čistě, pyšně se n., Us., švárně, po polsku, Šp., po pansku, po sedlcku. Hý.