-nouti
-nouti. Časoslova II. třídy v infinitivu v -nouti ukončená mají před -nou buď sa- mohlásku (mi-nou-ti) nebo souhlásku (vad- nou-ti) a časují se podlé Vinouti a Trhnouti. Z těch, která před -nou souhlásku mají, většina nepřijímá v přechodníku minulého času a v činném a trpném příčestí třídné známky -nu: padnouti, pad, padši, padše (padnuv, -ši, -še) a padl (padnul), ukrad nouti, ukrad, -ši, -še a ukradl (ukradnuv a ukradnul), ukraden (ukradnut). Kz., Č. Ale: nahnouti — nahnul (nahl, na Mor. Nevěsta se s vozu nahla. Ht. Sr. ml. 282.) a usnouti — usnul (ne: usl). Us. Toliko v slabikách bezsamohláskových v rodě muž. jednot. čísla raději -nul než -l klademe: trhnul, trhla, trhlo; prchnul, prchla, prchlo, Č., a jen: nahrnul, nahrnula, nahrnulo. Us. Jinde v tomto případě kmenové ? ožívá: uschnouti — usechl (m. uschl), nadchnouti — nadechl (m. nadchl), dotknóuti — dotekl (m. dotkl) a: usech, na- dech, dotek, -ši, -še. Vz Ht. a Bž. Toto -nou (-nu) patří vlastně jenom k praesentu, ale přibírá se i k jiným tvarům; zůstává v pří- čestí perf. act. zdvih-nu-l? (zdvihl); při pří- čestí perft. pass. se vynechává: postihnouti — postižen (postihnut). Za novější doby i přípon: -t, -ta, -to se užívá: postihnu-t, dopadnu-t; ale z pravidla činíme, když zde -nu vynecháme: postižen. Schl. V příčestí minulém trpném před sponou e kmenové h, k, ch, sk směždují se v ž, č, š, šť (strč. šč): táhnu — tažen, postihnu — postižen, zamknu — zamčen, nadchnu — nadšen, tisknu ?— tištěn. Bž. Vz Časoslova třídy II, Třída II. časoslov, jednotlivá časoslova a písmena, Ht. Sr. ml. 281.; Bž. Ml. 189.; Zk. Ml. I. 106.