-nouti
-nouti. Tnouti m. títi a p. již od 13. stol. Vz Spodoba, Slovník III. 565. b. 1. ř. sh. Slovesa kmene souhláskového v -nouti mají parte, perft. aktivi bez -nu: zdvihnu — zdvihl. Slovesa kmene souhláskového, která souhlásku před -nu odsouvají (tonúti m. topnúti, usnúti m. usbpnúti), mívají -nu ve všech tvarech infinitivných, tedy i tonul, usnul atd. Odchylky od pravidla tohoto vyskytují se v jazyce starém velmi zřídka; v jazyce novéna šíří se však při kmenech souhláskových vedlé tvarů starých také tvary analogii utvořené s -nu: dvihnul vedlé dvihl atd. Vz List. filol. 1884. 56.—60. Cf. Drznul. Mam. V. Matička se sehla (sehnula), Nevěsta se nahla (nahnula). Sš. P. 32., 82. Partc. perft. pass. také obyčejně bez -nu: zdvižen; v jazyce starém tvar zdvihnut velmi málo má příkladů. Také tvar zdvih- nutí je ve strčešt. tak řídký, jako partc. zdvihnut. Vz List. fil. 1884. 263. (1883. 132.).