Nrav
Nrav (nyní: mrav, vz Nr), u, m. Výb. I. 86., 751. — N., obyčej, způsob, die Sitte. Jg. Otpravi sě poznat nravóv cuziech. Rkk. 45. Zlé pomluvy kazie dobré nravy. Št. Trpěl jest nravy jich na púšti. ZN. Nravy nemilostivý (moribus crudelior). BO. Jehož poskvrnují zlí nravi. M. Zkazijí dobré nravy spolumluvy křivé (corrumpunt bonos mores colloquia mala). ZN. — Kat. 7., 1567., 3015., Dal. 30. Byla v rúše a ve všech svých nra- viech jiešitna. Leg.