2. Nu, hlas pobádajícího, nu, nun, wohlan, auf. Nu, jděmež. Br. Nu, co mi chcete. Us. Nu, již povedu veselý život. V. Nu dobře. Us. Nu slyšíš-li, nech těch řečí. BN. Nu s těmi třmi když jsem šel. Ler. — S i. I nu můj milý Václave. Us. — S ž, že: nuž, nuže. Nuže vzhůru chaso. Ros. Nuže tedy kdokoli jsi, doufati já velím. Kom. Nuže tedy, jak se máte? Us. Ej nuže vysoké zdvíhejte se brány. Kom. Nuže nemáš-li sám srdce mužského, nechažť jsem já králem. V. — Na Slov. = ano. Znáš německy? Nuž. Plk.