Nukati
Nukati, núkali, vz Nuknouti. Josef 224., Šf. III. 498., Dbš. Sl. pov. I. 348., Mkl. Etym. 218., List. fil. 1884. 324., Rr. Sb. Dzivče jim zostalo, ceper mi ho nukaju. Sl. ps. 203. Nás všickni n-li, anobrž násilně do nás cpali. Koll. IV. 132. Nukalo ma, abych šel. Val. Brt. D. 237. — k čemu. Ruka k práci nuká. Koll.