Nuzník
Nuzník. Nuzníku nuzný, řekla, mámť já, kto by mě bil. NB. Tč. 214. Dali ste ma, dali za toho nudzníka, čo mi on do roka nekúpi ručníka. Obr. Ps. (Bohatá žena) uši mu natírá (vyčítá mu), že n-kem byl, že jí a pije na její měšec. Výb. II. 1652. A tak jsú n ci. Hus III. 196. Sedlák dlužník velký n. Us. Tč. — N. Dybys byl svým n-kem, dybys byla svú nuznicú = svým pánem (svou paní), který se musí starati, nuzovati. Zlínsky. Brt. D. 237.