Nůž
Nůž. Cf. Mkl. aL. 277., Sdl. Hr. II. 167., List. fil. 1884. 330., Mkl. Etym. 217. Ta čásť nože, která v držadle jest, slove udice. Šp. N. ohnutý k odstranění jazyku. N. dif- fusní, na čištění řepy, Wh., obřezávací, Be- schneide-, Šp., Resekční, na okostici, srpový, kopíčkový. Rgl. exc. Nože na řepu. KP. V. 55. Lékařské nože vz ještě ve Wld. (dle Rejstříku). N. ostRý jako jed. Us. Dch. Jsou spolu na nože. Us. Všk. Od noža bolí koža (říkají dětem, chápou-li se nože). Brt. Dt. 27. Škoda toho telete, že přijde na n. (že se pRodá řezníku). Us. Fch. Spadne-li n. a zabodne-li se do podlahy, přijdou brzy hosti. Us. — Nože, pl. = náčiní na krou- hání zelí, das Krautmesser, obyč. šest nožů složených a nad nimi truhlík se zelím, kte- rým se pohybuje, zelí se řeže a padá dolů. Tč. — Nože = druh hrušek dlouhých. Na Planicku. BPr.