OCf. Mkl. aL. 62., 76. —
O s
e seslabuje, vz Vm. ad Mkl aL 11., 12. —
O se střídá s a: chramať, havořiť, kobzale vedle kob- zole, laziť (slov. loziť
). Mor. Brt D. U Místka: chlop, škorupa (slov. skarlúp), škrobať, po- matovať, pomatka, joščerka. Brt. D. 103. —
S u: putvora, hurák, puděkovať na By- střicku na Mor. Brt.—
S y: tynuć v Opav- sku. Brc D. —
O se stupňuje. Cf. Mkl. aL. 62., Bž. 30. — Str. 198. a. 3. ř. sh. za 1878. 3. polož. Cf. Brt. D. 7., 60., 84., 99. —
O se
vkládá (198 a.). O přibírá na jihových. Mor. místy nomin: strýko, šohajko, Jurko. Brt. Na Domažl., z časti i na Klatovsku ku jménům místním rodu muž., která jsou za- končena tvrdou souhláskou, lid rád připíná
o, čímž jméno nabývá rodu středního: Trha- novo, Kouto, Loučimo, Bezděkovo, Votíno atd. BPr. —
O-
neoddělitelná předložka u časoslov udává 1
směr kolem: oběh- nouti, osvítiti, ověnčiti, olemovati, otlouci, otočiti atd.; 2.
začátek děje, který počíná odloučením nebo zbavením toho, co bylo okolo něčeho: ojediněti, ochaběti, oněměti atd.; 3. jen
malou míru děje: ohřáti, ochla- diti; 4.
příčinu a)
pomyšlenou čili účel: oplatiti dluh; b)
pomyšlenou, které činnosť slovesná dosící se snaží t. j.
snahu a úmysl: omlouvati; c)
tajný neb lestný úmysl: opá- lili, opiti, omámiti, otráviti; d)
výsledek: opanovati: e)
výsledek záporný: oslyšeti, opominouti. Vz
Jurs. 23.-30., Ob. Pk. v Olom program na rok 1875. 8. —
Jm. muž. v -o ukončená (str. 198 b.) podkladají dle Gb. nejčastěji nominativ v
a: Hromádko, y, ovi, u, ou. Tak i u Jičína, u Skutče, u Tá bora. Ant. Mikenda, Stč Cf. Bž. 118., Kvř. Ml. 45.-52. O masc. v
-o vz Prk. Př. 14 O strč. sklonění substantiv kmene
o Vyd. J
. Gebauer. V Praze 1886. O sklonění jmen střed. kmene na -o vz Kvř. Ml. 59 — 61.