O
V II. 196. b. 15. ř. zd. m. 2. os. čti: I. os. Na Lašsku mění se o často v u: kruj, struj, pokuj, židuvka, zachud slunca. Cf. Brt. D. Na Chodsku přehlasuje se o v e; k němu přisouvá se tam v (voko). Cf. List. fil. 1891. 41. Na Dolnobečovsku na Mor. o ve vok. sg. f měkkého kmene k vzoru duše patřících: dušo, Káčo, Ančo atd. List. fil. 1891. 424. O tam místo spisovného ó n. ů: koža, mostek; v dat. pl. masc. a neut.: zubom, děvčatom; v lok. pl. místo -ách, -ech: o dráboch, děvčatoch. Vz ib. 423. O se tam mění v u: stupka (stopka), čučka, fa- zula atd.; v u v: úsmé (osmý). Vz ib. 424. O se tam přisouvá v: vichor, vichora. Vz ib. 424. — O strč. sklonění subst. kmene -o cf. List. fil. 1891. 73. nn