Ó
Ó na Chodsku v: uo, ů. Vz List. fil. 1891. 41. Ó zastupuje na Dolnobečovsku na Mor. spisovné ou a) ve kmenech slov: cófať. cóľ, kódel; b) v instr. sg. fem. kmenů tvrdých v a; rybó, deskó; c) v instr. sg. osobn. a ukazov. zájmen mnó, tebó, tó, d) v 3. os. plur. všech sloves tvrdého kmene: nesó, vezó, trnó; e) v inft kmenech II tř : minóť, padnóť; f) v příponách odvozovacích -ón, -ór, -ót za spisovné -oun, -our, -out: tahón, kocór, kohót; g) na počátku slov za spisovné ú: óhoř, óroda. Vz ib. 425. Ó se také tam vyskytuje jako staženina z ou (v němž zaniklo v; a(v)u se proměnilo v ou, v nářečí v ó ve slovech: pók (pavouk), póz (pauza, pavuza). Cf. Ú 2. dod., List. fil. 1891. 426. Za í se tam vyskytuje a) ve kmenech slov jsouc známkou původního ú : códiť, ďóra, ščór; b) v instr. sg fem. měk- kého zakončení a v lok. sg. neut. zakonče- ných v í: růžó, dušó, kosťó, zeló; c) v 3 os. pl. u sloves měkkého kmene: děłajó, mřó, ležijó. Vz List. fil. 1891. 425.