O
O původní. Vz Gb. H. ml. I. 20., 21. Pra- slovanské o jest střídnicí za pův. o atd. Toto se seslabuje v b, dlouží se v o, přehlasovalo se v e a dochovalo se do češtiny. Vz ib. 30. nn., 231. nn., 236. Strsl. o na Slov. Vz Pastr. L. B5. (o, uo, ô). Rozličné vyslovování hlásky o na Hané. Vz Jírt. I). II. 8. — O slabik měkkých se mění v ě. Vz Gb. H. ml. I. 238. Změna o v e mimo přehlásku. Vz ib. 240. — O mění se porůznu v u (ů), y: ostroha — ostruha, kmocháček—kmucháček, tonu — tynu (doudl.). Ib. 247. Důľe (Kroměř.), duľe, usmý (Přer., Koj et.), dule, luni, vujna (Olom., Prostěj.), pokuj (Týnec), kůža, růste (Letovice), kůža, růst (Letovice), růste, můct (Brn.), kuzle, zbuj- ník (Kruml., Ivanč.), kuzle, stuj v. neboj se (Třeb.), kupuvat (Kunšt.), kuzle, kuža, luj, tan- cuvat (v: ovati. Žďár., Jemn.) atd. Cf. Brt. D. II. 13., 44., 67., 92., 104., 156., 163., 183., 204., 224., 230., 246., 267. U Drahan, Litovle, Konic, Jevíč., Zábř., Slavk. Cf. ib. 101., 110., 122., 123., 125., 147. U Brna v konc. -ov (vokuv), -ovci (podkuva), -ová (mistruvá), -ový (makuvý), -ovka (laštuvka), -ovatý, -oví (liskuví), -ovisko, -ovina, -ovita, -ovica, -ovat. Vz Brt. D. II. 162.—163. — Cf. oj (3. dod.). Mimo to se mění v a u Kojet. a Přerova ve síově pabuda m. pobuda. ib. 44.; v e: u Tišn. a na Zďár. ve slově peduška m. poduška, vz ib. 183., 246.; v i: u Brna ve sl. lobivý m. libový, ib. 163.; v ó u Kojet. a Přer. ve slo- vese plóvat, ib. 44., hójit u Leton., ib. 156., u Brna ve slově klenót, ib. 163. (cf. oj ve 3. dod.), u Litovle, Konic a Jevíč. v příp. -och: staróch a v inft, plóvat, ib. 110., u Slavk. a Víšk. v hójit, dójit, ib. 147., 99., u Tišn. V přípon. -on: zerzón, ve slov. stóno, Ib. 183.; v ou na Zďár. ve slově: ouvoce. Ib. 246. Ne- mění se v u (ů): koža, chlapom (Kroměř.). Ib. 14.; u Kojet. a Přer. v dat. pl. stromom. Ib. 44. — Za o bývá a: raz- m. roz-, rakyta m. rokyta atd. Vz Gb. H. ml. I. ib. 236. — Změny o v Chromči na Mor. Vz List. fil. 1894. 81., v Gemersku. Cf. Phľd. 1893. 554. — Pohybné o na Slov. Cf. Gb. H. ml. I. 186. — Cizí o zůstává nebo se mění v u, někdy v a; Jakub, varhany (organon) atd. Cf. Gb. H. ml. I. 248. — O se přisouvá: sedom, Brt. D. I. 45., pásoł. Brt. D. I. 40. (Gb. H. ml. I. 248.). Na Slov. Vz Pastr. L. 109. — O se odsouvá: ande z a-onde, nabě z naobě, an m. a on. Gb. H. ml. I. 249.