O
Vz Gb. H. ml. III. 2. 459. Ve vých. ná- řečích novotvary na -o ukončené m. na -e: vajco, okénco atd. Ib. III. 1. 154. Změny hlásky o (ó) n? Hořicku, vz Hoř. 74., v ji- hozáp; Čech. vz Dšk. Vok. 42., u Císařova. Vz Čes. 1. VI. 584., na Hornoostravsku vz v Lor. 13. Přehlasování o v starší době na Lašsku. Vz Mus. fil 1897. 202., 205. - Slova ukončená v -o sklánějí se podle vzorce , město'. Vz Gb. H. ml. III. 1. 136. — O kon- covka vok. sg. a) u, ryba': rybo; za vok. bývá také nom: Neplač, holka, vz Nomi- nativ, Gb. H. ml. III. 1. 175.; b) u, vládyka': vládyko; odchylkou bývá nom., vz ib. 196.; c) u, duše' ve vých. nářečích: dušo, vz ib. 206. (Brt. D. I. 20., -e, -i); d) u, kosť: kosťo, valaš. Vz ib. 343, -e, i. — Ó koncovka a) gt. pl. m., -óv (-ův), vz Gb. H. ml. III. 1. 56; b) instr. sg. ?) n? Hané u, ryba': rebó, vz ib. 177.; (ó) u, duše': růžó (na Dolní Bečvě. Brtch. ), vz ib. 209.; y) u, kosť: kostó, mor. Vz Ib. 345., -í. — Mužská pří- jmení ukončená v -o patří ke vzoru město, ale tlakem významu mají v některých pádech odedávna koncovky ze vzorů mužských: gt. sg. Stýbla, Vrťátka; dat. a lok. sg. -ovi; pl. nom. -ové, gt. -ův, dat. -ům, akk. -y, lok. -ech., -instr. -y. Sr. Gb. H. ml. III. 1. 148. — O přípona 1. os. sg: praes. m. -u (-i) na Hané: neso, krejo, malujo. List. fil. 1898. 75., Gb. H. ml. III. 2. 7. - Ó přípona v 3 os. pl. na Hané m. -ou: vedó m. vedou. Vz List. fil. 1898. 94 — Příslovce na -? m. na -ě často v okolí svojanovském ve vých. Čechách: čerstvo, hrozno, prudko, silno atd. Vz Čes. 1. VIII. 274. Ta jsou hojná v Hornoostravsku. Vz Lor. 68. Na Císařovsku mají velikou většinu proti pří- slovcům ukončeným v ě: tuho, bídno, pevno atd. Vz Mtc. 1900. 344. — Ó předložka na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 142.