O přípona
O přípona, vz Tvoření slov. — O před- pona : otok, okolí. D. — O neodělitelná předložka u časoslova znamená směr čin- nosti kolem předmětu, že se činnosť na vše- cky strany šíří; působení děje se všech stran, přes celek, zhusta pak jen s mnoha stran, neb stranou vůbec, někdy i menší míru děje. Vz více v Tn. 49.-56. — Časo- slova přechodná vůbec a časoslova nepře- chodná pohybování s předložkou o spojená řídí akkusativ. Okousal koláč. Město zdí ohradil. Osedl koně v skoku. Vz Osvědčiti, Opustiti, Ostaviti atd. — Jména s předlož- kou o složená označují původně věc, která okolo toho jest, co druhým členem se ozna- čuje : obydlí, ohlav, okolí, ozim. Cf. Obočí. Mkl. B. 407. — Jména v o ukončená jsou celkem rodu středního, a skloňují se podlé: Slovo. Taktéž přídavná a číselná jména na -o. Jména muž. v -o ukončená. (Hromádko, Slu- níčko, Koťátko) přibírají v dat. a lok. sg. kon- covku -ovi (vz -ovi): Hromádkovi, v akkus. -a (Hromádka, Vn.); v plur. skloňuji se podlé prvého mužského sklonění (vzorec Páv): Hro- mádkové, -ův atd. Cf. Brs. 9. 2. O, ob, předložky, řec. irtfii, «,«</, lat. circa, amb, něm. um, herum, označují věc, okolo níž děj slovesný se uskutečňuje, která jest středem, předmětem, příčinou, účelem děje slovesného; pojí se s akkusativem a lokalem. — A) S akkusativem užíváme předložky o, ob: 1. o místě, na němž něco obkličujíc tkví, okolo něhož, v jehož okruhu něco se děje. Bylo nás o stůl, o tři vozy. Us. Bylo hostí o 153 stoly. Břez. 212. Ižádného stolu nemám, by té umrlé ženy neposadil o mísu se mnú (žalovala žena, která vdovce po- jala). Št. N. kř. 29. O prst by ho ovinul. Č. 520. Kruh železný o nohu dali. Vrat. 116. Pak Čechy a Uhři proti sobě jidú a o řeku Mo- ravu sě snidú Dal. 150. Uviaž si tam o lipu tuto tvoju paripu. Zpěv. I 20. — Pozn. Nyní z pravidla předložky okolo zde užíváme. Mkl. — 2. O místě styku dvou věcí ve spojení se slo- vesy dotýkati se, jíti se, chybiti se a p. Ráčil se o to jieti. Kat.2003. Jiní se také hrubě o mne neujímali. Žer. L. I. 37. Směl se o ne- obyčejné lidem věci chytiti. Št. N. 151. Strom se o strom popírá a člověk o člověka. Č. 279. — 3. O místě, na němž děj slovesný se uskutečňuje ve spojení se slovesy zavaditi, uhoditi, rozbiti a p. Každý o tebe zavadí. Sš. P. 502. Každý se otíral o ten kámen. Kom. Lab. 64. Tluč hlavou o zeď. Č. 192. Loď se rozrazila o skálu. Let. 385. Vz Dáti, Hoditi, Otlouci, Překláti, Rozraziti. — Pozn. Ve větách : ,Lékař jezdí o 5 mil k nemoc- ným' (Us.) a p. označujeme akkusativem s předložkou o okruh, po který děj slovesný se rozprostraňuje. — 4. O věci, která jest předmětem, příčinou, účelem děje slovesného ve spojení se slovesy a) jíti, jeti, utéci se, poslati, psáti, vzkázati a p. Chodili o to k pánu Lvovi. Let. 399. Potom otázal An- tenora, oč by přišel. Troj. 102. Mohou se k panu hejtmanovi o to utéci. Žer. Záp. II. 67. Ty jsi sobě myslil, že já o tě zkážu. Sš. P. 361. Dosti jsem vám o to psal. Žer. L. I. 52. Vz ona slovesa a Putovati, Státi, Vyjeti, Zastaviti se oč. — b) Sejíti se, se- stoupiti se, rozejíti se a p. Sestoupili jsme o to. Žer. Záp. II. 56. Přátelsky se o to ro- zešli. Let. 206. Rozešli se o dva zlaté (= ne- dohodli se). Us. — c) Mluviti, přednášeti, rozjímati, raditi se, tázati se, rokovati. Nemá o to býti mluveno. Půh I. 209. Promluveno o rozepře mezi stavy. Žer. Sn. 34. Tunkl přednášel o statek po p. Bohušovi. Žer. Záp. II. 107. Rokovali o zemské dobré. Let. 400. Vz ona slovesa a Rozmlouvati. — d) Umlu- viti se, sjednati se, srovnati se, snésti se, svoliti se, smířiti se a p. Obyvatelé mají se umluviti o berni zemskou. Tov. 25. Oni se o list sjednali. Půh. I. 264. Strany jsou se o to porovnaly. Žer. Záp. II. 86. Nemohou se o pobídku svoliti a smluviti. Tov. 113. Vz ona slovesa a Narovnati, Smluviti, Urov- nati se oč. — Pozn. Touž vazbu mají sou- značná substantiva řeč, rozmluva, zpráva, rada, potaz, rok, sněm, smlouva a p. Vz tato substantiva. — e) Říci, zmíniti se, připome- nouti, upomínati, žádati, prositi a p. Ber- kovi nic o to neříkal. Žer. Záp. II.128. Moš žádá o vymazání jednoho koně. Žer. Záp. II. 23. Vz ona slovesa. — f) Založiti se, vsaditi se, hráti. Založili se o sto kop. Let. 411. Vsadil bych se o nevím co. Us. Vz Hráti oč. — Pozn. Taktéž pojí se substan- tiva základa, sázka, hra. Vz tato jména. — g) Děliti se, směniti se, losy metati. Aby- chom se o ně (dukáty) rozdělili. Vrat. 153. Vz ona slovesa. — h) Oklamati, ošiditi, okrásti, oloupiti, připraviti, utiskovati, přijíti (pass.). Sám se o hrdlo připravil. Žer. L. I. 58. O své jméno přijíti nemá. Dsky I. 139. Utiskoval ho o krejcar (dával mu méně). Us. Vz ona slovesa. — i) Státi, starati se, pečovati, my- sliti, hleděti, pracovati, pokusiti se, přičiniti se, usilovati, snažiti se. Každý rád o pokoj stoj. Výb. I. 872. Má se starati o práva země. Tov. 24. Každý o to myslil, aby se jemu zalíbil. Let. 375. O naše bezhrdlí usilovali. Žer. Záp. II. 86. Vz ona slovesa. — Pozn. Touž vazbu mají substantiva práce, pilnost, péče, pokoj a p. Vz tato substantiva. — j) Dvojiti se, nesnaditi se, vaditi se, bouřiti se, bíti se a p. Pakli by sě dvojili o které věci. Arch. I. 66. Dva bratři se o království ne- snadili. Har. I. 83. O mezu sě dva svadista. Dal. 9. Třeli se o hajtmanuov dvuor. Tov. 113. Vz ona časoslova a Svaditi se, Hašte- řiti se, Tříti se, Stírati se, Tahati se, Hrýzti, Potknouti se oč. — Pozn. Touž vazbu mají souznačná substantiva různice, pře, spor, soud, válka a p. Nemalá tahanice o to byla. Žer. Záp. II. 157. Soudové o to vzešli. Let. 212. Počala se válka o země kněze Jiřího. Let. 269. Vz ona substantiva a Bitva, Bouřka, Dranice, Nevole, Nesnáz, Odpor, Ústrk. — k) Žalostiti, truditi se, horliti, zlobiti se, hněvati se, kyseliti se, trápiti se, sápali se, báti se, plakati a p. Nežalostila jsem oň. Ctib. Hád. 8. Počal se o to ježiti. Žer. Záp. II. 174. O co milá pláčeš ? Sš. P. 340. Vz ona slovesa a Škorpiti se, Ježiti se oč. — 1) Viniti, naříkati, pohnati, žalovati, obeslati, vyslýchati, souditi, odpovídati, rozsouditi, rozeznati. Také naříká se o česť. Tov. 124. O takú věc nižádný nepohonil. Půh. I. 200. K súdu stávati má, dokudž o tom rozsúzen nebude. Vš. 4. Vz ona slovesa a Obviniti, Slyšeti. — m) Domlouvati, láti, trestati, ká- rati. Domlouval jim o to přísně. Bl. Už mi lidé o to láli. Sš. P. 654. Vz ona slovesa. — 5. O věci, ku které se směřuje, se vztahuje, se slovesy: jest, zle jest, snáze jest, málo jest; nouze, potíž, škoda jest: běží, jde, činiti jest a p. Což jest o to. Us. Nyní je zle o peníze. Us. Škoda o tu tvoju krásu. Zpěv. I. 36. Tuto jest činiti o úřad hejtmanský. Žer. Záp. II. 171. Vz ona slova. — 6) O čase. Zastal jsem ještě o čas starých válečníkuov, kteří byli po táborských válkách zuostali. Tov. 115. O rok o dva bude vám synáček z vojny doma. Sš. P. 570. O málo krátký čas chýry počuvajte. Zpěv. II. 10. Vzali příměřie ob noc (= přes noc). Dal. 104. Ten den na noc veliké povětří bylo, téměř o celú noc. Břez. 252. (Zb.). [Dodatek od Hlr. Místy se říká: Bylo to o oltáře, o sv. Marketu. Us. O sv. Jan, o sv. Václav (starý akk.). Us. v Praze. Prk. O sv. Jan a Havel platil činži. Mřk.] -- 7. O střídě místné a časové. Štěstí s neště- stím ob jeden dvůr žive. Č. 150. Což vody pozůstalo, to jeden po druhém ob den bral. Vrat. 142. — 8. O čísle, ceně a míře. Omýlil jsem se o sto. Žer. L. I. 68. Přebrali o sto zlatých. Žer. L. I. 44. Dali jim o čtvrť léta napřed věděti. Arch. I. 226. Na nový rok o slepičí krok, na tři krále o skok dále, na Hromnice o hodinu více. Č. 441. Vz Chy- biti, Přibyti, Přiložiti, Prodlíti, Prohráti, Roz- plynouti, Slíbiti, Učiniti oč. — 9. O způsobu, toliko: opravdu, opět a p. — 10. O vztahu volnějším. Prosím, ať jest o tom konec. Arch. I. 92. Dával jsem o to výstrahu. Let. 74. Žádný o své věci brzo konce nebéře. Vš. XXVIII. Dáno mně naučení o sirotky. Ne- věděl jsem pak o peníze naříditi. O cikány zůstáno, aby byli vyslýcháni. Žer. Mikuláš se zná k listu o svůj díl. O škody má ho právem hledati. Půh. I. 264., 205. Vz Hle- dati, Oblázniti, Odbyti, Odpověděti, Rozká- zati, Táhnouti, Vystříhati (se) oč. — Pozn. U významu vztahovém vyskytuje se ve střední době naší literatury vedlé předložky o vazba strany (= s strany) s genitivem, kteréžto strany nyní z valné části předložku o vy- tlačilo. Ráčí poroučeti strany těch vyslaných čeledínů. Žer. Záp. II. 13. Vz Strany. — B) S lokalem užíváme předložky o 1. o místě, v jehož okruhu něco jest. Odpověděl, že v ne- bytnosti pána svého o domě takového pů- honu přijíti nemůže; Paní o domě nebyla. Žer. Záp.' II. 148., 168. O blízce byl. Tov. 36. Rána boží morová v některých místech a dosti o blízce proskakuje. Žer. Záp. II. 164. — 2. O věci, která čím obklíčena jest. Rytieřstvo se o něm shrnu. Anth. I. 43. Ihned se o něm nebesa zavřela. Pass. 665. Ponecháš-li (dřevce) déle (v zemi), nesnáze vytrhneš, když se o něm země sleze. Št. N. 129. Vz Stkvíti, Točiti, Zaklopiti, Zapáliti, Zavříti, Zažéci o čem (= okolo čeho). — 3. 0 věci, které děj slovesný se týká, která jest předmětem děje slovesného. a) Ve spojení se slovesy: věděti, mysliti, smýšleti, slyšeti, věřiti, mluviti, rozmlouvati, pověděti, ozná- miti, čísti, psáti, svědčiti, prorokovati, jed- nati, tázati, zapomínati, sníti a p. Neviem niče o chudobe. Anth. I. 95. Proč nemyslíš o božských věcech. Ctib. 22. Nic jsem o tom neslyšel.Arch. I. 97. Kočce o myších se snívá. Č. 223. Vz ona slovesa. — Pozn. 1. Touž vazbu mají substantiva : vědomost, pa- měť, zmínka, řeč a p. Vedomosť o nich mají. Žer. L. I. 8. O takovém boji není v Čechách pamětníkuov. Let. 69. O těch věcech zmínku učinil. Žer. Sn. 3. — Pozn. 2. Slovesa my- sliti, mluviti, psáti, jednati, tázati se a p. mají též vazbu předložky o s akkusativem. Rozdíl obou vazeb jest patrný. Mluviti o mír znamená tolik jako mluviti, jednati o to, aby mír zjednán byl ( = předmět zamýšlený, účelný); mluviti o míru jest mluviti o míru již ujednaném, hotovém (= předmět fak- tický). — Ve spojení se slovesy: dbáti, pe- čovati, zoufati, pracovati, strojiti, ukládati, neroditi, klásti a p. O vězních ni o kořisti tbáchu. Dal. 112. Co pečujete o tělu. Št. N. 118. Oplať se otci a mateři pracuje o nich. Št. N. 34. Já o tobě péči mám. Ctib. Hád. 6. Vz ona slovesa a Péče. —- 4. O čase, o kte- rém se co děje. Jsou to určité slavnosti a svátky roku církevního, určité doby roku občanského, pak určité doby denní, jichž se tak užívá na otázku kdy ? O novém létě ciesař sněm veliký slavil. Let. 201.O třech králích do Olomouce vezena byla. Žer. Záp. II. 87. O hromicích vlci v stádech chodili. Let. 135. Téhož léta o letnicích byl sněm valný. Let. 119. O suchých dnech byl sněm. Let. 13. Až bude o sv. Václavě, přijmuť já prvé svěcenie. Výb. I. 954. Vz Dobyti, Do- konati, Oženiti, Pohnati, Přijeti, Přijíti, Při- vítati, Prositi, Sjeti, Tupiti, Umříti, Utéci, Uvařiti, Vejskati, Zasednouti, Zbíti kdy. — 5. O jakosti, je-li určena jménem číselným. Na štítě byl osel o jedné hlavě. Let. 213. Saň o sedmi hlavách. Anth. II. 300. Osiřelo dítě o půl druhém létě. Sš. P. 161. Mlýn o více kolách. Žer. Záp. II. 128. Vz Oblouk, Píšťala, Ručnice, Stavení, Koráb, Beran o čem. 6. 0 způsobe, jakým se co děje. O jedné noze skákal. K. poh. 244. O holi chodí. Vš. 24. O svéms mně toho neučinil. Dal. 36. Kdo o své ruce býti můž, nebuď pod cizí. Č. 377. Zlá láska o hladu. Č. 242. Každý o svém chlebil. Tov. 81. Jenom dva groše mám a o těch chci dojíti domů. K. Poh. 711. Vz Vléci, Zůstati, Žíti, Živý jak. — 1.0 vztahu volnějším. Již jest velmi zle o tobě. Anth. I. 74. Již jsem já synu svému o tom o všem poručil. Arch. I. 84. Vz Obstanoviti, Umný o čem. Brt. v Km. 1875. 132. a násl. — Cf. Zk. Skl. 249. a násl.; Zk. Ml. II. §. 63; Mkl. S. 426. a násl. — 3. Ó, mezislovce. Ó by nebylo pravda. Kom. — S nomin.: Ó hanba. Ó já bídný člověk. D. — S vokativem: Ó pří- teli ! Ó Bože! Ó Hospodine! — S genitivem: Ó předivné poniženosti. V. Ó té nehody! Jg. Vz Zvolání.