2. Ob
2. Ob, a, m., řeka v Sibiři. Vz S. N. Oba (u životných také: obá), m., obě, f. a n.; gt. obou, dat. a instr. oběma, akk. oba, obě, lok. obou; skloňuje se tedy jako: dva. V obec. mluvě dat. voboum, gt. a lok. vobouch, instr. vobouma. V Hané a u Brna nom. vobá, ale akk. voba. Šb. Skr. abha, řec., ä,aqio), lat. ambo, lit. abbu. Schl. — Kdy se pojí s dualem a kdy s pluralem? Vz Čísla. — O. = jeden i druhý, beide. Na obě uši spáti (pevně). Us. Oba manželé. My jsme oba svobodní. D.Oba žíže (2 X 6 = 12, v kostkách). V., Šm. Na obě strany ostrý, D., broušený. Jg. S obou stran. D. Po obou stranách. V. Dal oběma. Jel. Hrnec kotel kárá, Černa jsta oba. Šel Jan pro Joba, ostali tam oba. Trn. Hrnec hrnci káže, oba černí jako sáze. Lom. Čert jako ďábel, jsou oba černí. Když ruka ruku myje, obě bílé bývají. Na obou ramenách nositi (oběma stranám sloužiti). Jg.