Obaliti
Obaliti Obalující křivka, plocha. Stč. Dif. 261., 270. — co, se. Větr všecky stohy obalil (umwerfen). Laš. Tč. Již se obalila (= slehla, kam nieder, ins Wochenbett). Laš. Tč. — čím. Mastmi drahými byl jest obalen. Hus II. 247. — jak. Čím čestějé vrbu ob- rubáš, tiemť se húště obalí. Št. Kn. š. 153. — Obalovati — hlásku ł v u měniti; chuap, uaciný, chybiu. Brt D. 86. a j. Vz Obalo- vání.