Obálka
Obálka, y, f O. u kordulky, jinde jelito. Vz Honzík (který drží sukně). Vých. Č. Jrsk. XXII. 201. — O. = pláštík. Bludy zakrývají se obálkami lživými. Chč. S. II. 155b. — Obalka. Zaplésti nevěstu na obalku (zavinují vlasy do kruhu, prázdný prostředek zakrývá veliká kyčka, kolem níž jsou tři zelené věnce). Slez. Vyhl. II. 113.