Obcovati
Obcovati = dílu v obci užívati, Gemein- schaft halten; býti, žíti kde, wandeln, sein, wohnen; podíl míti v něčem, obírati se s čím, Antheil haben, ergeben sein, abwarten; cho- diti, veřejně se dáť viděti, jednati, wandeln; spolu s kým žíti, tovaryšiti, mit Jemanden Gesellschaft haben, sich abgeben, verkehren, Umgang pflegen, umgehen; scházeti se, spáti, beiwohnen, beischlafen. Jg. — v čem (kde): v zemi (býti). V. Která vdova v rozkoši obcuje. Štelc. V jednom příbytku o. Jel. — čemu, komu (s čím) — účastenství míti. Ke kněžstvu se obrátili a jich službám ob- covali. Bl. Aug. 6. Tak aby i chudí s ra- dostí službám božím obcovali, beiwohnen. Br. Neobcuj cizím hříchům. Kom. — V., Koc., Plác., Knst. — čemu jak. Kdo bez po- skvrny těm divadlům obcovati může. Žalan. — s kým (tovaryšiti, spolu s někým žíti). Jaký kdo sám jest, s takým rád obcuje. Č., Lb. Vz Zlý. S hřiešnými o. Smil v.'228. S ně- kým mnoho obc. V. S ženou (= tělesně) obc. V. S někým ustavičně, důvěrně obc. V. Těžko (nesnadno) s tebou obe. V. S do- brými obcuj a zlých se varuj. Lom. Kdo se zlými obcuje, za takového držán bývá. Pověz mi, s kým obcuješ a já ti povím, kdo jsi. Prov. O. tělesně s mužským, vz: Bubno- vati, Překročiti, Rendlík. — mezi kým. Jimž by bezpečněji bylo mezi lidem nežli mezi mořskými vepři obcovati, kteří těl lidských žíznějí. Kon.